www.mojebezky.cz
=

Tartu Maraton 2007

Publikováno: 25.02.2007, Autor: David, Rubrika: Běžky

Letošní zima byla divná, to všichni víme.. místy sice na horách leželo i 40 cm sněhu, ale bohužel ve špatném směru…

Na lyže jakéhokoliv druhu jsem se letos těšil nějak víc. Tu loňskou, Ladovskou zimu, jsme prožili na jižní polokouli, takže asi tak trošku absťák. No a tak když nás Pepa někdy v říjnu obeslal s výzvou opětovné účasti na Tartu, nebylo co řešit. Kdo by nechtěl opět vyrazit za kaviárem, šampáněm, saunou.. a že by třeba i zazávodit si? (zde si můžete přečíst, jak to dopadlo minule:-)) Jaký byl tedy plán? Na podzim začít tahat gumy, kolem Mikuláše vyrazit na víkend na první lyžovačku na Praděd trochu si na tom hnusným kopci z Ovčárny na Sedýlko natáhnout třísla, do Vánoc pak nějaký ten víkend na Vysočině, mezi svátkama první ostrý test na Štěpánských závodech a následně najíždění kiláků na soustředění na Vysočině, pak Jizerka na objem, ňáká ta župa na rychlost (anebo taky na objem?:-)), na začátku února ladící soustředění na Šumavě a pak už jen přesun do Estonska, postavit se do vlny na již známém stadionku v Otepaa a… a udělat si zas po čase zářez za další světový lauf! Pěkné, že? No lepší plán se ani vymyslet nedal!

A teď realita: gumy jsem pověsil nějak později než jsem původně chtěl, občas za ně i tahal, ale s nepřicházející zimou se i tak nízká frekvence stále snižovala, na Praděd jsme nejeli, co tam taky na tom proužku sněhu, kde byli všichni, na Vysočinu jsme vyrazili až 27. prosince a místo lyžování jezdili na kole, chodili na procházky a na kávičku a na kadovánky, z letošní Jizerky mám doma krásné, nové, neposlintané číslo, které v balíčku s časopisama, kupónama a rozdrcenou tatrankou poslali organizátoři poštou a jediné co připomínalo trenink bylo občasné proběhnutí se po lesích v okolí Brna - příprava jak řemen! Během rekordně teplého ledna se z původně beznadějně přeplněného soustředění na Šumavě stihli skoro všichni odhlásit a zůstali jen nenapravitelní optimisté, pěší běhavci nebo truhlíci, kteří se odhlásit nestihli. Těžko říct, ke které kategorii se počítat :-) Ale pak to přišlo, masivní pád rtuťového sloupce a sněhová kalamita postihla Česko za 5 minut 12, v posledním týdnu před odjezdem na Šumavu… Pohled na klouzající se auta, lidi nadávající při odhrnování sněhu a ucpanou D1 byl vskutku slastný (sorry, jestli jste na té D1 stáli taky). Tuto slast sice na chvíli přerušila čerstvě stanovená vláda ČR, která vyhlásila "stav nouze" a s tím spojený zákaz vstupu do lesů, ale to základní, sníh, to už jsme měli na svém místě, na zemi :-) Skrz zuřící sněhovou bouři a s tím spojenou bílou tmu jsme se dostali na krásně vysněženou Šumavu a začali zde najíždět první kiláky této sezony - tím byl položen základ, stavba a zároveň i nadstavba k pozdějšímu výkonu na letošním laufu č. 1, na Tartu.

Večer na Valentýna tedy sestava Marek, Michal, Momo, Véna, Pepa, Martin, David a David místo romantické večeře se svými polovičkami v přeplněných restauracích těmto polovičkám zamávala a vydala se na dlouhou cestu na sever … a po zhruba 20 ti hodinách jízdy převážně placatou krajinou přistála u chatičky v Otepaa, která je hned vedle trati a také hned vedle sjezdařského areálu, jednoho ze dvou nejlepších v Estonsku (takový Harusák). Počasí se oproti středoevropskému výrazně změnilo, kosa jak z nosa a prašan na zemi! Estonsko, a konkrétně Otepaa se svým okolím určitě, je běžeckému lyžování zaslíbený kraj. Takže hned další den vyrážíme po trase laufu někam na 13. km a pak po jiné trase doprava a pak po ještě jiné trase zase zpátky. Stop je vyrytých dost, některé dlouhé úseky jsou vybaveny umělým osvětlením, sníh je nádherný prašánek, teplota -8, no prostě parádička.. Takhle jsme si užívali celý pátek a navečer se pak vydali pro čísla na prezentaci do Tartu, což je asi 40 km od Otepaa - no stan to byl velký, vevnitř ale celkem pusto prázdno, žádné spousty stánků se vším možným jak všude jinde… naše čísla tam ale měli a nic jiného vlastně ani nebylo potřeba, následovala procházka městem, hospůdka a návrat do chatičky a jako každý večer do vyhřáté sauny.
V sobotu jsme pak vyrazili na místní svěťákové tratě, které od minula doznaly drobných úprav a u kterých také staví nový, velký, vzdušný skokanský můstek. Kopce tu mají malé, takže doskočiště taky musí postavit na konstrukci a ještě ho dole pořádně vybagrovat. No a odpoledne už začala předzávodní příprava lyží i závodníků. Letos jsme ve výprodeji zakoupili prášek od Holmese, takže na fialové LF přichází tento zázrak. Do komory pak něco zažehlit jako držák a překrýt to pár vrstvičkama nějaké varianty na modrý, já zažehluju base Holmes a navrch dávám Holmes fuor -3/-8 - stoupá skoro všechno, důležité je, aby to nebylo tupý a jelo to. Večeře, někteří do sauny a spát.

Ráno se celkem bez problémů vystřídáme na jediném záchodě, i když někteří nejmenovaní mají asi starťák a jdou třeba i 3x, a pak s baťůžkem odjíždíme na start, kde postupně lezeme do svých vln. Start je hromadný, všichni zaráz a do vln nás pořadatelé rozdělili podle aktuální výkonnosti, kterou odhadli pohledem z okna. Nejlepsí pozici má tedy v 2. vlně Michal, který kouká na záda Řezáčovi a dalším esům, v další Marek, v 5. Pepa a já, o kousek dál Martin s Vénou a Davidem a někde ze 7. lajny to celé jistí Momo.

9:00 START

Po startu se držím vedle a za Pepou a společně se probíjíme polem závodníků dopředu, stop je hodně, lidí ale taky, no ale nějak to jde a posunujeme se. Projíždíme kolem našeho domečku, naštěstí jsem si nic nezapomněl, takže odskočit si nemusím, hup přes silnici a dále jednou z 10 stop, startovní pole už je pěkně natažené a dá se celkem dobře jet až do místa na cca 4 km, kde se trať protahuje lesem po silnici a stop je "jen" 6. To ale neva, spíše je potřeba vybrat si správnou stopu, protože silnice je zasypaná umělým sněhem a na tom to tak nedrží. Najednou nás dojíždí Martin, který zdá se do toho docela řeže, s Pepou hodnotíme, že to nemůže dlouho vydržet, nicméně se ho chytám a jedu s ním, Pepa s námi. Trať je pořád zvlněná, žádné dlouhé soupaže jak na Vasáku se tu nekonají, sjezdíky ale taky nejsou nijak oslnivě dlouhé a člověk si neodpočine. Po chvíli dojíždíme Michala a následně i Marka, pokecáme, míjíme je a prvním mezičasem ještě projíždím s Martinem na chvostu, Pepa už malinko ztratil a já pak po dalších pár desítkách metrů zjišťuju, že ani Martin už za mnou nevisí. Takže jsem na to sám. Po první občerstvovačce na 12. km trať stoupá na nejvyšší kótu závodu cca 215 mnm a následuje sjezd za odměnu, kde si jen potvrzuju, že na těchto laufech se nám mazat daří - lyže stoupou dobře a z kopce valí jak nikomu kolem :-) No a pak jen dál a dál přes dobře zásobené občerstvovačky zvlněnou krajinou za potlesku a povzbuzování estonských děvčat, občas nějaký ten stromeček, občas trošku nějaké té hlíny (sněhu je totiž tak akorát) až asi na 50. km, kde trať klesá pod 100 metrů nadmořské výšky a je cítit, že i sněhu ubylo, je špinavý a nejsou tu moc pěkné stopy. V kombinaci s přicházející únavou si říkám, že by bylo lépe, kdyby to ukončili už tady, ale ještě to je 13 km do cíle, které je potřeba zvládnout. Ztrácím svoji pozici v první dvoustovce, ale je mi to celkem jedno a hlavně o tom samozřejmě v dané chvíli nevím (sice na trati občas někdo počítá, ale estonsky nevládnu a na moje žádosti ať to zkusí "in english" nereagují) a začínám se spíš koukat, jestli mě nedojíždí někdo od nás. Jak se ale později ukáže, tak nejbližší soupeř David si prošel podobným vývojem jako já a skoro celou trať jsme absolvovali v takřka neměnném odstupu.
Dlouhé roviny lesem, mostek, zatáčka, cíl… a je to doma, za minutku přijíždí David, dáme lyže do úschovny, najdem pytle s věcma a jdem se do stanu převlíct, postupně doráží další borci naší hvězdné výpravy. Když si dáváme chudé jídlo co dostaneme po závodě, doráží i Momo a protože je vlezlo, tak to co nejdřív balíme a jedem na oběd do naší hospůdky v Otepaa. Tam vzbudíme malinko zvídavé pohledy, protože je jasné odkud jdeme, v televizi na zdi totiž stále ještě běží přímý přenos Tartu maratonu.

Super, všichni jsou celkem spokojeni, někteří víc, někteří míň, to už vědí jen oni sami, ale všem se to líbilo a to je proč jsme tady. Dokonce kybychom se byli bývali přihlásili do soutěže družstev, tak bychom bývali byli 5., nechápu proč jsme to neudělali… asi proto, že jsme si této možnosti někteří všimli až den po uzávěrce přihlášek :-) Po odpočinku tedy navaříme čajík, dochutíme slivovicí a jdem se ještě vyblbnout na snowtubing, který se provozuje na kopci za naší chaloupkou. Chlapec, který to tu obsluhuje, je malinko nervózní, když hned na začátku první jízdy Michal překonává zdánlivě nepřekonatelnou bariéru a odjíždí někam do pole, ale nakonec to všichni přežijeme a s náladičkou se kutálíme do poslední sauny a do hajan. Ráno nahážem všechno do auta a vyrážíme ze sluncem zalitého mrazivého Otepaa na cestu domů, kde jsme v úterý v 5 ráno.

Takže takové to tedy bylo :-) Škoda jen, že mezi Českem a Estonskem leží to široširé placaté Polsko…
-ds-

Fotky zde

 
  • place name country time
  • 1. Ahrlin Jerry Rootsi 2:42:27.1
  • 2. Rezac Stanislav Tshehhi 2:43:03.5
  • 3. Tynell Daniel Rootsi 2:43:33.0
  • 221. Schwab David Tshehhi 3:34:49.4
  • 239. Vedra David Tshehhi 3:36:03.8
  • 302. Kalovsky Vladimir Tshehhi 3:41:13.0
  • 309. Prusa Marek Tshehhi 3:42:20.2
  • 358. Schwab Martin Tshehhi 3:46:14.2
  • 588. Racansky Vaclav Tshehhi 3:58:41.3
  • 676. Prusa Michal Tshehhi 4:03:59.2
  • 1035. Telecky Tomas Tshehhi 4:25:29.8
  • 3165. Lõhmus Jürgen Tallinn 9:45:18.8