www.mojebezky.cz
=

Příprava na Engadin 2009

Publikováno: 02.02.2009, Autor: Martin, Rubrika: Běžky

Po loňském vydařeném výletu na sever, na Birkebeiner, jsme se rozhodli letos vyrazit do země hodinek a čokolád. Jedeme na Engadin. Na Birkebeineru jsme se rochnili v dřevěném srubu s výhledem na cválající soby a saunou stále roztopenou na 110 stupňů. Letos to vypadá, zřejmě kvůli finanční krizi na spaní s dalšími 100 závodníky ve škole, se 4 záchody. Ráno 8.3.2009 to asi bude minimálně zajímavé. Pro ty, kdo někdy absolvovali takové, nebo obdobné závody, nemusím dál rozebírat jaké tam to osudné ráno bude…

Vše tedy započalo na podzim 2008, volba na Engadin proběhla poměrně rychle. Je to blízko a je tam krásně. Zima začala u nás stejně tak, jak ta minulá skončila. Nedostatkem sněhu všude. Někteří již v prosinci vyrazili na naše ledovce, na první skluzy do stopy na Praděd a do jiných hor, ale to hlavní, toužebně očekávané mělo přijít na ty každoroční blátivé vánoce. S blížícím se datem povánočním a výhledem předpovědi začalo být každému jasné, že to letos opět nevyjde. Sice nám zamrzlo (odřené kotníky z 4 hodinových hokejových mačů ze Sykovce cítím ještě teď), ale nenasněžilo. Teda něco tam bylo, ale na lyžování to nebylo. Někteří skalní lyžaři ale nalyžovali na 3-4 cm vrstvě sněhojinovatky u Vlachovic i 100 km. Já ne.

Po týdnu přišla J50. Proklínaná, ale zároveň milovaná. Proklínaná každý rok tím, že je na začátku ledna, což znamená pro průměrného běžkaře, že si na J50 zdvojnásobí letošní kilometry (někteří ani to ne). Letos byla J50 obzvláště parádní. Azuro, -3 stupně, dobrá, jistá máza. Dostatek sněhu. Nemám v podstatě výhrad k letošnímu ročníku až na rozhovor z www.j50.cz kde se koordinátor rozplývá: „Díky společnosti xxxxxxx bylo pro závodníky zajištěno tolik jídla, že to ani nemohli sníst – to bylo letos opravdu povedené, a nevybavím si jiný lauf z Worldloppetu, který by se takovým servisem mohl pochlubit.“ Já ano. A asi nebudu sám. Rada pro koordinátora pro příští ročník. Udělejte aspoň druhou díru ve stanu s jídlem ať si ten guláš mohu vynést ven a ne na bundě při vycházení ven v tlačce lidí. Po J50 ale přišlo krásné období. Mrzlo, led přibýval, brněnský prýgl praskal každý večer roztažností ledu a pak nám nasněžilo pár cm a nastalo to. Každý večer se vyhrnulo pár desítek nadržených lyžařek a lyžařů s čelovkami směr hrad Veveří a zpět. Někteří to jeli i 2x, někteří i 3x, já ne. Od přístaviště k hradu a zpět je to 13 km. Nalyžoval jsem cca 150 km během těch večerů. Uspořádali jsme (Univerzita Brno) dva závody. Jeden večerní sprint, druhý dlouhý sobotní dopolední závod na 24 km. Účast byla hojná a obzvláště dlouhý závod na 24 km byl povedený hlavně celkovou úrovní časů samotných závodníků. Považte sami, že 2 x k hradu a zpět jet za 1 hodinu je poměrně rychlé. Dnes je na přehradě ledu dost, ale chybí sníh. Nám zde v Brně ale stačí malá 5 cm přeháňka a opět se začnem potkávat s čelovkami ve večerních hodinách na ledové ploše. Par cm by se ještě hodilo. Engadin je za měsíc a těch 42 km bruslením by mohlo trochu bolet. Tuším, že hlavně v zádech.

Martin

FOTO