www.mojebezky.cz
=

LA TRANSJURASSIENNE 2011 - aneb jak se lyžuje na trávě...

Publikováno: 02.04.2011, Autor: Martin

Tak jak jsme se rozhodli loni po Königovi, tak jsme to celé zrealizovali. V září Pepa nahodil klasický email na všechny možné strany a přes počáteční nadšení napříč oddílem, se vykrystalizovala menší sestava ve složení Martin, Pepa, Momo a Venda. Pepa obstaral veškeré zařizování a tímto mu dodatečně děkujeme. :-) Přes vánoce bylo poměrně krásně ve Francii a dost sněhu. V lednu ale zaútočila na Evropu obleva a začalo dilema zda jet či nejet. Startovné bylo zaplacené, zdravotní prohlídky potvrzené. A když 1.2.2011 bylo rozhodnuto, že se závod uskuteční na kratší trati, zaplatili jsme i to pěkné ubytování….

10.2.pozdě večer, jsme vyrazili s menším 4-hodinovým zpožděním z Brna. Směr Praha, Nürnberg, Stuttgart, Basel do oblasti pohoří Jura. Přes krásně prosluněné sedlo naprosto bez kouska sněhu jsme zajeli do městečka Morez na prezentaci. Tady jsme se dozvěděli nové informace ohledně tratě a za krásného jarního počasí při teplotě 12 stupňů nad nulou se vydali směr Darbella. Zde byl pro letošní sněhově hubený rok zvolen start. Až zde jsme viděli první „závodníky“ jak chodí odkudsi s lyžemi částečně od sněhu a blata. 300 m od parkoviště, ve stínu lesa se vinula „lyžařská“ trať. Obuli jsme lyže a vyrazili. Po trati plné kamínků, blatíčka, ledu, trávy, kanalizačních poklopů a trochy sněhu, jsme dorazili k chatě vybavené pivem a tam nám bylo pěkně…Později jsme ještě vyjeli až na hřeben a odtud vyrazili delší, ale za to těžší cestou zpět k parkovišti. Díky nedostatku sněhu jsme ale poslední 2 km šli pěšky po zelené trávě. Večer jsme se trochu přežrali a po dvou lahvích vína zalehli. Druhý den (sobota) jsme zajeli šopovat do Moresu pro místní speciality (pro jistotu jsme se oblékli do lyžařského), kde jsme mimo klasických smradlavých sýrů pořídili místní specialitu v podobě směsi masa a jiných pochutin narvaných do střívka. Momo ještě pokoupil na večer talíř plný sýrů a já archivní 12 let staré víno z oblasti Jura. Předzávodní večer mohl vypuknout. Odpoledne jsme se tedy ještě lehce proklouzli na trati a navštívili (autem) cíl v Prémanonu. To nás lehce dostalo, jelikož tak krásný letní dojezd Worldloppetu jsme ještě neviděli. Večer jsme se lehce namazali slivovicí, archivní víno bylo až příliš archivní a sýry byly dost plesnivé včetně ručně pleteného košíku. Víno jsme vypili, sýry jsme vyhodili a lyže jsme namazali. Po večeři jsme zalehli s budíkem na 7 hod. Snídaně pěkně v pohodě a poté s plně nabaleným autem s informací toho, že se startuje v 10 hod vyrazili do cíle. Autobusem zpět na start, a přímo ke startovní lajně, jelikož start byl o cca 45 minut dříve, než měl být. Vše stíháme, lyže do ruky, úzkou škvírou mezi ploty, která tlumila startovní přetlak se dostáváme na letmý start a po několika metrech začíná běžet časomíra. Tuto část tratě již známe z pátku. Stále do kopce, do kopce, do kopce, docela bez tlačenice až na hřeben. Zde se dostávám na pasáž, která si žádá pár fotek. Po chvilce mě předjíždí Pepa a mizí v dáli. Nejede mě to nějak extra, proto volím pomalejší, ale plynulé tempo. Celou vrchní pasáž jedeme ještě jednou dokola, to jsme již dokonale promícháni mezi pomalejšími i rychlejšími závodníky. Tato část tratě je moc pěkná, a připomíná Šumavu. Jedinou chybkou je poměrně dost kamínků ve výjezdech, které dokonale zastaví rozjetou lyži…Po druhém kole v této části tratě se sjíždí dost improvizovaně přímo proti davu, který se drápe proti nám a kde jsme jeli před ½ hodinou. Je to s podivem, ale neviděl jsem žádnou srážku…Pak se trať oddělila opět na chvilku a sjela přímo ke startu, kde jsem se napojil na závodníky právě startující svůj závod. Tito „závodníci“ ze zadních řad, tvoří nelehce předjetelný konvoj, proto bylo rozumné se zařadit a tyto 2 společné km vytrpět v opravdu rekreačním tempu. Po 2 km se trať odděluje a já mířím do 33 km směr cíl a většina davu do 3 km na hřeben. Zde již jen minu občerstvovačku, vyplazím se na hřeben a po motokrosovém sjezdu mířím vysněženým pruhem v trávě do cíle, kde již čeká Pepa. Následuje docela podařené jídlo a po setkáni s Momem a Vendou míříme směř Brno.

Závod to byl těžký, ale krajinově pěkný a profil tratě se také páčil. Snad jen toho sněhu mohlo být více a příště určitě bude závod v plné kilometráži. Příště ale bude zřejmě Dolomitenlauf, nebo Finlandia – hiihto. Co říci na závěr? Ať kačka kýchá dál…kdo čte Maxim tak ví… :-)

Foto