www.mojebezky.cz
=

Engadin 2009

Publikováno: 20.03.2009, Autor: Martin, Rubrika: Běžky

Film

Fotky

Slide show

Letos jsme si vybrali závod Engadin. Poprvé jsme jeli na dlouhý závod v bruslení. Všechny naše laufy byly zatím klasicky. Bylo zde pár jedinců, kteří tento závod jezdí pravidelně. Marek letos jel již po 16. Michal má podobná čísla účasti. Sestava byla osvědčená z minulých laufů. Marek, Michal, David V, David S, Martin, Pepa, Venda. Momo odřekl účast s těžkým srdcem týden před odjezdem. „Ale nakonec jel výborně“. Jeho číslo jsme prodali ženě z České Republiky, která zajela nakonec výborný čas pro Moma (nepřepisovala si jméno). Vendu tedy pěkně zklamala, protože každoroční soupeření Momo-Venda se letos nekonalo. Ale nepředbíhejme.

Čtvrtek 5.března

Ve středu jsme vyrazili v nočních hodinách z Brna ve složení Marek, David S, David V, Pepa, Martin. Po noční jízdě dálniční sítí Rakouska jsme za hustého sněžení dorazili do vesničky La Punt, kde nám Pepa objednal ubytování. Ubytování mělo být ve škole, bez spacáku. Po krátkém nalezení objektu školy jsme se opravdu ubytovali ve škole. V podzemí školy, v protiatomovém krytu civilní ochrany bez oken a s 200 kg dveřmi s výplní z betonu. První dojem šok, druhý dojem dobrý, však spacáky máme (pro jistotu jsme si je vzali) a je tu teplo a sucho. Hned dopoledne jsme sedli do auta a starý matador této soutěže Marek nás odvezl do St.Moritz. Odtud jsme si švihli na rozjetí trasu ze St.Moritz do našeho bunkru v La Puntu. Krajina krásná, sněhu moře, slunce sice nesvítí, lehce sněží, ale dobré. V Pontresině jsme si odzkoušeli biatlon a nabídku lyží Rossignol. Jak kilometry přibývaly, nohy tuhly a tuhly. Dýchalo se hůř a pak přišla obávaná část okolo letiště. Marek říkal, že tam stále fouká proti. No foukalo, a nečekaně proti. Do La Puntu jsme dojeli unavení, lehli do bunkru a odpočívali. Celé údolí je ve výšce cca 1700 mnm a trochu se to projevilo. Večer jsme jeli vyzvednout čísla. Zhodnotili jsme, že celková propagační úroveň firem participujících na závodech je velmi nízká, až slabá. V igelitce pouze číslo.

Pátek 6.března

Vyrazili jsme autem opět do St.Moritz a vyjeli na lyžích proti směru závodu směrem ke startu. Tato část trati se vyznačuje tratí jdoucí po jezerech. Fyzička byla o mnoho lepší, občas se ukázalo sluníčko a dle předpovědi to mělo být ještě lepší na samotný závod. Dojeli jsme až do Silsu. Odtud je to ještě dalších 5 km ke startu. Nás ale ještě čekala cesta zpět do St.Moritz. Na večer jsme si ještě jeli projet část trati z La Puntu do Zuozu. Večer dorazil Venda autem z Grazu. Sobota 7.března Ráno jsme vyjeli autem směrem k ledovci Morteratsch. U parkoviště u vlakové zastávky jsme nasadili lyže a vyškrábali se perfektně upravenou cestou od rolby až k začátku ledovce (je to odhadem tak 5 km). Zde je spousta krásných ledových jeskyň, kterými se dá různě plazit. Sjezd zpět byl parádní. To již pěkně svítilo sluníčko a potvrdily se informace, že teplota zítra ráno na závod klesne někam k minus 10 stupňům. David V. sice zapomněl v hospůdce ledvinku i s foťákem, ale zjistilo to až bunkru v La Puntu. To by však nebylo Švýcarsko, aby ji na stejném místě našel po hodině. Holt čestní lidé. Odpoledne jsme namazali a nasypali lyže. Lyže jsme dělali se slečnou z nějaké německy mluvící země s čepící J50 a ta na jednom páru svých lyží strávila asi tak 3 hodiny a zažehlila 8 vrstev. No když ji to baví…. Večer před závodem jsme zajeli ještě do St.Moritz, do centra. Tak nějak jsme tam nepatřili, neměli jsme okolo krku namotanou potřebnou lišku, nebo medvěda.

Neděle 8.března

Ráno brzké vstávání. Ale vše proběhlo nečekaně hladce. Vstávání v 5 hod. Snídaně, toaleta (na to, že tam na celý bunkr bylo pouze 5 toalet) a odchod na vlak těsně před 6 hod. Vlakem za tmy do St.Moritz, přestup na bus a do Maloji. Zima jak sviňa. Sluníčko, bez mraku. Zaběhnutí na start, položení lyží do stopy. Po radě Marka jsme položili lyže do klasické stopy, tedy napravo od komunikačního koridoru a po krátké diskusi s pořadateli, že nás disknou, jestli přejedeme dříve než po 3 km do volného stylu, protože tam je plot a, že to nejde atd… No lyže jsme nechali tam, kam jsme je položili, ostatně nebyli jsme tam sami a je zde větší jistota klidného startu. Bylo asi okolo 7:30. Start naší vlny v 8:50 (Venda a „Momo“ v 8:50). Zbývající čas jsme strávili v garáži, tak jako dalších 15.000 závodníků. Je tu takový zvyk, že majitelé všech garáží, hotýlků, benzinek otevřou veškeré vyhřívané části svých podniků pro závodníky a ti tam tráví čas do startu.

Start.

Za zvuků Vangelise se ozval start a vystartovala první vlna. Po asi 100 m se celá „klasická“ část natlačila do ženského pruhu a po dalších asi 2 km jsme se spojili s hlavním polem. Ze závodu je opravdu zajímavé to, co nezažije na klasických laufech. A to, že občas prostě někdo spadne a tak 4-5 lidí do něho ze zadu nalítnou. Je to takový malý-velký masakr. Stále se jede naplno, já jsem si také 2x strčil hůlku mezi lyže s následkem pádu. Jediná zpomalení nastává vždy na jakémkoliv sebemenším kopečku. To se celý dav zadrhne a chodí se nahoru šumavákem. Moc dojmů mě nezbylo ze samotného závodu. Jen to, že to je dost rychlé a člověk si opravdu neodpočne. První část závodu je krásná, jede se přes jezera, docela kalup. Od St.Moritz se trať vine lesy nahoru a dolů, ale mě se asi líbila ještě více, tempo se trochu zpomalilo, trať se zúží. Část od letiště dále je taková méně krajinově vděčná, zpestření nabízí občasné průjezdy vesnicemi okolo domů. Posledních pár kilometrů se opět rozvlní v mírný kopec nahoru a dolů, ale hlavně je to celé nakloněné na jednu stranu. Jede se po pravé straně údolí, tak trochu z toho bolí pravá kyčel. Finiš se mě ale líbil, stadion je slyšet již z dáli, trať cíl přejede a takovým větším esíčkem přes řeku se vrací zpět posledních 300 metrů na druhé straně řeky. Zde jsme se všichni setkali a zjistili, že oba dva Davidové si to rozdali v cílové čáře (tak nám to aspoň tvrdili), z videozáznamu jsme si doma všimli, že teda dojeli za sebou v 1 vteřině, ale o nějakém finiši a předkopávání lyže nemůže být ani řeč. :-) V další várce, v rozmezí 2 minut dojel Marek, pak já Martin a pak hned Pepa. Michal o 10 minut později. Takže aklimatizace v podobě příjezdu den před závodem proběhla na jedničku. Abych nezapomněl na Momu. Samozřejmě pěkné umístění v čase 2:25, zařízl i Michala. Venda se přiřítil v čase 2:52. Prý rupl na 2 km, což se pak blbě jede. Zpět do bunkru vlakem a odpolední odjezd do Brna. Závod to byl opravdu krásný. Počasí nám opět zázračně vyšlo, ostatně jako každý rok. Marek a Michal příští rok opět znovu. My ostatní jsme se shodli, že asi jednou a dost. Ne že by to nebylo pěkné, ale bylo to pekelně rychlé a hlavně, jsme spíše klasici. Příští rok to vypadá na Vasák. V Evropě nám ještě zbude La Transjurassienne, Dolomitenlauf, Konig a Finlandia Hihto. Uvidíme, možná dáme příští rok k Vasáku ještě jeden lauf.


Laufům zdar.m