www.mojebezky.cz
=

Birkebeinerrennet 2008

Publikováno: 20.03.2008, Autor: David, Rubrika: Běžky

Tak to máme pro letošek zase za sebou, zájezd na sever Evropy se vydařil jak po sportovní, tak i po společenské stránce a vo tom to je! Ale postupně… Nevím jak kdo, ale já jsem předsezónní přípravu na letošní vrchol sezony, Birkebeiner, pojmul skutečně velmi zodpovědně.
Legenda tohoto závodu totiž praví, že se vlastně běhá na počest záchrany malého princátka Haakona Haakonssona z rodu Birkebeinerů, kterého o Vánocích roku 1205 v jeho 2 letech převedli přes divoké hory 2 nejlepší místní lyžaři Torstein Skevla a Skjervald Skrukka. Haakonssonovi tenkrát hrozilo nebezpečí od na východě Norska se rozpínajícího kmene Baglerů. Proto každý účastník soudobého laufu musí nést 3,5 kg vážící batoh, který symbolizuje prince, jež se později stal králem Haakonem, ukončil občanskou válku a Norsko pod ním jen vzkvétalo. Teď po závodě mohu jen s povděkem kvitovat, že jsme nemuseli nést plnou váhu malého 2letého Vikinga Haakonssona, to bych vám tu možná ani nic nepsal…

Pod dojmem této historické linky jsem nelitoval vynaloženého úsilí a pořídil si v roce před Birkebeinerem taky malé princátko.. Jediné co neklaplo byl fakt, že Filip Daavidsson se prodral na svět už v létě a tudíž když začalo zimní najíždění kiláků na Birkebeiner, tak už měl poněkud víc než požadovaných a potřebných 3,5 kg. Přípravu taky trochu komplikoval fakt, že Filip Daavidsson chtěl během přípravného období jíst víc než 3x denně, v noci nedopřál tatínkovu tréninkem unavenému tělu dostatek spánku k regeneraci, přes den vyžadoval pozornost anebo naopak klid na procházkách, sám pohodlně se rozvalující v kočárku, a i jinými svými projevy tak nějak nedával prostor k optimálnímu rozložení tréninkových jednotek.. Prostě pokud je pro vás priorita Birkebeiner, tak je z hlediska přípravy lépe si do baťůžku nasypat třeba 3,5 kg písku nebo rýže a chodit s tím aspoň do hospody… příště to asi musím líp vychytat :-)

Po počátečních rozpacích u některých členů výpravy nás nakonec naše ctěné a hodné manželky, přítelkyně, děti a zaměstnavatelé uvolňují na celý týden a my tedy můžeme z Brna vyrazit už v sobotu 8.3., tj. týden před závodem. Cestou do dalekého Norska skupina A, jedoucí rychlým vozem Fiat Scudo firmy Vodák-sport s malou závadou na chladícím zařízení, jen těsně o jediný den nestíhá další skvělý závod Lukáše B. na Holmenkollenu, kam přijíždíme až v neděli v průběhu běžecké části závodu sdruženářů a těsně před závody skokanů – povzbudíme tedy alespoň naše sdružené borce, kteří se kloužou na ne zrovna předních příčkách a před hromadami Poláků, čekajících na svého Adama, raději prcháme dále na sever do Lillehammeru.

Ubytování na parádní chatičce v rekreační oblasti Sjusjoen nemá chybu, jsme v asi 800 mnm, máme krásný výhled do daleka a všude kolem taky asi 2 m sněhu – někteří z nás tolik sněhu neviděli nikdy, někteří dlouho ne a všichni letos určitě ne. Chatičková oblast působí kouzelně, protože chatky nejsou v té sněhové záplavě skoro vidět a jejich přítomnost prozrazují jen vyfrézované cesty k nim – takové sněhové město :-)

Večer skupinu A doplňuje Ondra – local matador, toho času ze Stavangeru na druhým konci Norska.

Pondělní ráno:

počasí se „trochu“ změnilo, je mlha, zataženo.. a protože je na zemi asi málo sněhu tak připadlo dalších 20 cm a furt sype… nicméně nějaký kiláky se najet musí, vzhledem k průběhu zimy ve střední Evropě máme všichni slušné manko, a tak samozřejmě vyrážíme. Potkáváme osamělého lyžaře, kterého někteří identifikují jako Standu Řezáče – asi to fakt byl on, někde jsem teď četl, že 6 dnů před závodem točil v okolí a připravoval se na svůj nejlepší výsledek letošní sezony. Podmínky k lyžování odpovídají hustému sněžení, z asi 350 km strojově upravovaných tratí jsou projety jen základní, je lehce nad nulou a to co padá je vlhký prašan, který často lepí, jinde zase klouže, prostě mazací loterie- lyžovat se ale dá celkem dobře, jen ty panoramata nestojí za moc.

Úterý:

pořád sype, krom toho, že jsme nepotkali Standu platí to co je napsané pro pondělí. Večer doráží skupina B, která se do Norska dopravila letadlem – i jim nečekané hromady sněhu a tlačení auta v teniskách (jsou pohodlné do letadla, do závějí je to horší) poněkud vyrážejí dech.

Středa:

sype…

Čtvrtek:

sype…ale už se občas i rozjasňuje…

Pátek:

je celkem hezky, ale sakra už se přiblížil závod a my musíme taky pro čísla do Lillehammeru, končí dovolená…

„Strašák“ závodu nad námi visí celý úžasný pobyt na horské chatičce, kdy pokud zrovna nelyžujeme, tak si užíváme sauny, různých dobrot a pobytu v krásné přírodě. Často diskutované téma je mazání, ať namažete cokoliv, dole to klouže a na čerstvým lepí. Aby nezasvěcený čtenář lépe pochopil naše mazací dilema, je dobré si dobře prohlídnout profil 54 km dlouhé tratě: start v 250 mnm, 15 km dlouhý kopec končící v 820 mnm, krátky sjezd, výjezd do 900 mnm, delší sjezd do 650 mnm, výjezd do 920 mnm, následuje nějakých 7 km víceméně po rovině a pak už to nějak půjde doplácat z kopce do cíle v 500 mnm… ale namažte v podmínkách, kdy dole prší a nahoře padá prašan! Naštěstí je naší povinností vézt s sebou baťůžek, do kterého se vejdou i vosky, škrabky, stahovače… Jako ideální máza se po mnoha testech ukazuje „mikrokontakt Bauhaus“ - to si prostě našmirglujete skluznici a už tam nic nedáte, skoro mi to přijde neuvěřitelné, ale za stávajících podmínek to funguje vážně nejlíp. Každý den taky zjišťujeme předpověď a doporučené mázy přes naši spojku v civilizaci na internetu, ale ani odborníci ze Swixu si nejsou příliš jisti. V pátek se předpověď trochu lepší, sjíždíme dolů do Lillehammeru pro čísla a zjišťujeme aktuální doporučení od vystavujících a prodávajících firem - vše samozřejmě bez záruky, ale vypadá to, že by se mohlo více vyčasit a tím pádem i přimrznout, mazací varianty jsou ale stále jen od Swixu asi 3 (taky rozdělené podle toho, z které vlny jedete), jiné dává Rex, Rode… jedna z nich je třeba klistr a na to Rexova speciální fluorová vodička (hele tady ji máme k prodeji) aby to nenamrzalo… Po návratu na chajdu většina z nás sází na vyjasnění a nakonec na stoupání mažeme fialový nebo modrý klistr a na to několik vrstev VR 50 nebo podobných vosků. Na jetí pak většinou nějaké to LF a Holmes mid prášek. Někteří nedávají klistr a dávají jako base tuhý a David, který má v pažích ukrutánskou sílu, si připraví jen rychlé zóny svých lyží a pak už jen šmirgluje šmirglem, kvůli kterému jsme odpoledne projezdili půlku Lillehammeru, než jsme našli nějaký obchod s potřebami pro kutily. V Haakon hale, kde se vydávala čísla, totiž sice měli k prodeji hromady různých zázračných vosků, ale šmirgl ne…

Den B(irkebeiner):

ráno musíme vstávat ukrutně brzo, abychom stihli objet hory a dopravit se na start do Reny, z chaty vyrážíme před pátou ranní a zdá se, že bysme s počasím mohli mít vážně štěstí – mrzne a je jasno… po příjezdu do startovní arény vypadají podmínky pozitivně, je hodně umrzlo, asi jako letos na Jizerce, kdy se to taky zázračně pro den závodu přes noc vylepšilo. Následuje rutina – toitoika, přimazat, převážit batoh, převlíct, někteří „nesmyslně“ zkoušejí mázu na testovacím kolečku, což má za následek spíše sedření vosku v umrzlé stopě… a šup do vlny: David a David jdeme ze 4., v 5. je silná skupina Pepa, Petula, Marek, v 6. Martin, v 7. Vena, z 8. Ondra a Michal a z 9. jde Momo. Extravlna odjíždí v 8:00 i s televizním vrtulníkem, my máme ještě chvíli čas, ale v 8:20 už došlo i na nás.

Po stadionku to je pohodka, na konci je ale zúžení do cca 6 stop a chce to ohleduplnost, pípne čip a bez nějakých velkých skrupulí začínáme hned stoupat… David prošmirgloval, já jsem naštěstí nepromazal a tak mu do kopce záhy ujíždím. Je fakt krásně, sluníčko, jsem nadšen a nezapomínám se kochat krajinou – to je fakt odměna za škaredé dny ze začátku týdne. Ze začátku se musí hodně stoupat, jestli vám jedou lyže z kopce zjistíte až někdy po hodině jízdy. První kopec dolů mě naplňuje další radostí, protože fakt nevím jak to ty lyže dělají, ale opět se změnily v letadla a jejich rychlost oproti spolubojovníkům v okolí je neuvěřitelná (vsuvka: GPS, kterou s sebou vezu, mi později prozrazuje rychlosti blížící se těsně k 70 km/h – fakt střelba :-) Kolem Dambuy je vskutku nádherně, škoda, že se nemůžu zastavit a v klidu se kochat, tak se rozhlížím alespoň za jízdy. Sjezd na Kvarstad v polovině trati je opět odměnou, vyšplhat na Midtfjellet už ale trochu bolí, v půlce stoupání mě s nepublikovatelnou průpovídkou dojíždí David, který si na svoje přebroušené lyže nechal na prvním mazacím místě na 5. km přimazat, už ho ta soupaž nebavila. Servisák od Swixu při pohledu na jeho holé lyže myslel, že ztratil zrak a hmat, chudák nevěděl, kam ty vosky má napatlat… Chvilku jedem spolu a pak mi David v pohodě ujíždí, mám trochu krizůvku, ale naštěstí to nahoru už není daleko. Po Midtfjelletu se trochu oklepávám a po doplnění tekutin a živin na občerstvovačce to zase začíná jít. Průjezd Sjusjoenem je famózní, všude po trati sice bylo poměrně dost povzbuzujích či mimo oficiální občerstvovačky občerstvujících lidí, ale tady fanouškovství dosáhlo vrcholu: Heija David, Heija David – to fakt řvou na mě :-) Mají v ruce startovky a pořvávají takto na kdekoho, o kousek dál zase bábinky v krojích s lyžařskými botami na nohách pějí lidovky, nemluvě o spoustě dalších lidí, kteří pečou buřtíky, popíjejí nebo jen tak povzbuzují… No a ze Sjusjoenu už je to dobré, převážně sjezd, chvílemi docela ostrý, dolů do cíle. Neplužím, takže předjíždím pár lidí a taky získávám rozhodující náskok na Maxtid, což je čas do kterého dávají krásnýho Birkenbeineřího z kovu odlitého panáka a zvláštní diplom.. a taky se v tom kalupu v jedné zatáčce na už unavených nohou málem vykotlím do lesa… fakt neplužím :-)

V cíli na sebe postupně čekáme a u toho popíjíme plechovkové – nějak ty 3.5 kg do baťůžku musíte dostat a oblečení je moc lehké, takže jsme přibalovali i hustší a těžší náklady jako je rýže, pivo a nejmenovaný jedinec vezl kladivo – až bude doma zatloukat hřebíky, určitě se mu vybaví krásné vzpomínky :-) Noři se s nějakým velkým občerstvováním po závodě moc neštvou, vezmete si sušenky, pití, jablka a brambůrky, o kousek dál pak polívku na stojáka a už abyste se asi pomalu odkulili autobusem do Haakon haly, kde teprve máte pytel s věcma a sprchu. Je to trochu škoda že musíte odjet z centra dění, na druhou stranu je ale potřeba obsloužit a odbavit řeku 10424 lidí, kteří letos dorazili do cíle (na startu stálo 10587 z 12391 přihlášených) a pro ty stan nepostavíte.

A jak to dopadlo? Suprově, všichni jsme byli moc spokojení jak s výsledky, tak s úžasným výletem přes norské hory. Prezentace výsledků na webu po i v průběhu závodu, kdy nás online (třeba ve formě barevných teček) sledovali naši fanoušci, by mohla být příkladem i pro pořadatele tuzemské J50 – když se chce a umí se to, jde s čipy zajímavě kouzlit. Vyhrál krajan, takže jsme se mohli dmout pýchou – snad jen by Standa mohl něco udělat s jazyky, bo jeho lámaný německo-anglický projev v norské TV dávali jen v přímém přenosu a ve zprávách už radši dali rozhovor jenom s Auklandem, kterej dostal ve finiši na frak. No ale třeba by pak Standa neuměl tak pěkně lyžovat, že. Každopádně mu moc gratulujeme k vítězství i rekordu trati (2:24:33 vážení – o téměř osm a půl minuty rychleji než stávající rekord Jevneho z roku 1997!) a jsme rádi, že ho tento výkon nakopl i do další sezony.

Večer na chaloupce pak dáme závěrečnou bohatýrskou večeři ze dvou obřích norských ryb zvaných Orret a ráno se rozprchnem na vlak, letadlo a skupina A se opět nasouká do Fiatu Scudo s malou závadou na chladícím zařízení, která nás nutí každé cca 2 hod dolít vodu, ale s kterou zdárně v pondělí brzy ráno dorážíme do Brna.
-ds-

galerie

Výsledky:

  • Plass Kode pl. Etternavn Fornavn Klubb Skramstad Kvarstad Sjusjoen Tid Kode Maxtid
  • 1 1 Rezac Stanislav Tsjekkia 00:28:43 01:21:34 01:59:34 02:24:33 ME 03:02:46
  • 2 2 Aukland Anders Xtra pers. 00:28:45 01:21:35 01:59:35 02:24:34 ME 03:02:46
  • 3 3 Ahrlin Jerry Valadalen 00:28:50 01:22:41 02:01:49 02:27:12 ME 03:02:46
  • 1326 140 Vedra David Tsjekkia 00:44:36 01:54:26 02:47:22 03:19:22 M30 03:23:04
  • 1463 150 Schwab David Tsjekkia 00:40:24 01:52:52 02:49:33 03:22:02 M30 03:23:04
  • 1704 269 Strejcek Petr Tsjekkia 00:40:20 01:54:11 02:50:58 03:25:57 M35 03:20:17
  • 2272 220 Kalovsky Vladimir Tsjekkia 00:41:12 01:59:17 02:59:06 03:35:09 M30 03:23:04
  • 2693 400 Ptacek Ondrej Tsjekkia 00:43:16 02:03:35 03:03:37 03:42:08 M35 03:20:17
  • 2910 489 Prusa Marek Tsjekkia 00:42:43 02:03:56 03:08:32 03:45:17 M40 03:24:40
  • 2984 186 Schwab Martin Tsjekkia 00:44:44 02:05:42 03:09:41 03:46:51 M25 03:21:46
  • 3179 458 Prusa Michal Tsjekkia 00:45:07 02:07:05 03:11:38 03:49:49 M35 03:20:17
  • 3184 198 Racansky Vaclav Tsjekkia 00:42:44 02:04:23 03:09:27 03:49:52 M25 03:21:46
  • 4827 419 Telecky Tomas Tsjekkia 00:48:01 02:17:18 03:30:22 04:14:55 M30 03:23:04
  • 10424 31 Berry Ann Peer Gynt 01:33:24 04:32:38 06:48:16 09:51:13 K65 05:07:45

Maxtid je průměr časů prvních pěti v kategorii + 25%